Bývalá rektorka Mendelovy Univerzity v Brně, ekonomka a vysokoškolská pedagožka. Nezávislá kandidátka, v minulosti se zabývala důchodovou reformou, hovoří také o nutnosti silnějších sociálních tarifů na pomoc lidem v nouzi a také o nedostatečném plnění klimatických závazků.

Moje pozvání přijala kandidátka na prezidentku České republiky Danuše Nerudová. Dobrý den. Paní Nerudová, je Česko připravené na to mít za prezidentku ženu?

Dobré odpoledne. Vše tomu nasvědčuje. Nejposlednější výzkum, hovoří o tom, že 85% Čechů si dokáže představit ženu prezidentku a 65% Čechů by si ji dokonce přálo. Doba se mění a já věřím tomu, že  21. století je století žen a že se Česká republika konečně dočká toho, že by mohla mít ženu premiérku nebo ženu prezidentku.

Nebojíte se, že vás někteří budou přirovnávat k Zuzaně Čaputové ?

Ono už se to děje, ta zkratka se nabízí. Většinou jsme srovnávány, že jsme ženy, jsme blond a že kandiduji na funkci prezidenty a Zuzana Čaputová, volby na Slovensku vyhrála. Nicméně, já vždycky upozorňuji na to, že nejde takto dělat zjednodušené paralely, protože na Slovensku byla jiná situace, ta situace tam byla hodně vy excitovaná vraždou novináře. U nás taková situace není, ale vždy říkám, že má-li to znamenat, že se srovnávají dvě ženy, které hledí do budoucnosti a snaží se posunout společnost směrem k 21. století, tak pak ano, jsme si v tomto podobné, stejně tak jak jsme si podobné s Finskou nebo Estonskou premiérkou.

Já si myslím, že by to bylo fajn, kdyby Česko mělo prezidentku ženu.

Jak jsem již zmínila, myslím si, že 21. století je století žen. Jako ženy nejsme adekvátně zastoupeny ve veřejném prostoru. Teď v komunálních volbách bylo zvoleno 29% žen a 71% mužů, přesto všechno, že je nás 51% v populaci, takže si myslím, že v naší společnosti je potřeba, aby ženy daleko více vstupovaly do veřejného prostoru, protože ženy vidí věci jinak, mají jinou empatii, ženy mají větší sociální cítění, jsou matky, a tak velmi často hledí daleko více do budoucnosti. Myslím si, že tak, jak se dnes ukazuje, že každý kolektiv, který je jinaký to znamená, že obsahuje muže, ženy a obsahuje i třeba národnostní menšiny  je zkrátka daleko více inovativní a kreativní a to je potenciál, který bychom měli být schopni vytěžit v naší společnost

Paní Nerudová, Vy jste se na kandidaturu prezidentky dlouho připravovala, respektive váhala. Proč?

To nebylo váhání, spíše to bylo třídění si myšlenek. Ta první úvaha o tom, že bych mohla kandidovat na prezidentku České republiky přišla v období Covidu. V době prvního lockdownu, kdy člověk v podstatě zjistil, jak je strašně důležité, aby ve společnosti byli lidé, kteří mají odvahu vystoupit z řady, kteří mají odvahu říct, že například uzavření státních hranic a zákaz vycestování ze země, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. A poté samozřejmě, aby člověk mohl být relevantní kandidátkou tak musí zvážit i to, zda je schopen získat peníze na kampaň to, zda je schopen sestavit dostatečně erudovaný tým a potom všem, když tímto vším projde, tak teprve poté může učinit to rozhodnutí s plným vědomím a svědomím, že je skutečně relevantním kandidátem. A tak to přesně bylo u mě.

Co Vás osobně vedlo k tomu jít do tohoto prezidentského souboje, zdali to můžeme takto nazvat.

Mě k tomu vedlo především to, že jako máma dvou synů chci, aby vyrůstali v této zemi a přála bych si, aby ta země byla pro ně. Přála bych si, aby tato země myslela na to, že je nějaká budoucnost, že je zde mladá generace, ale také bych si přála, aby ta stará generace, generace lidí mých rodičů, kteří celý život pracovali a už jsou v důchodu tak, aby žili důstojně. To je to, proč jsem se rozhodla kandidovat na prezidentku České republiky.

Já se opět vrátím k Vaší práci rektorky. Jaké to je, když žena rektoruje na univerzitě? Není to takový ten mužský element? Jak Vás vnímali Vaši mužští kolegové?  A mají podle Vás ženy silné zastoupení v politice?

Naše univerzita je univerzita zemědělská a lesnická. Byť má ještě další fakulty, ale toto jsou dvě mateřské fakulty, historicky na jejichž základě univerzita vznikla. A univerzity, které mají zemědělské a lesnické obory jsou typicky ještě daleko více konzervativnějšími univerzitami, než univerzity, které mají například filozofické fakulty. A v tomto ohledu to prostředí bylo skutečně ryze  maskulinní. Však jsem také byla zvolena jako první žena ve stoleté historii trvání univerzity. Má to samozřejmě své výhody a nevýhody. Já jsem na rize mužský kolektiv už za ty roky zvyklá, což mi dávalo třeba velkou výhodu v roli předsedkyně pro spravedlivé důchody, kde jsem již věděla,  jakým způsobem se má žena chovat, aby měla dostatečnou autoritu a zároveň nebyla považována za hysterku. A aby byla schopna najít kompromis tedy shodu na místech, kde ji třeba muži nevidí, ale obecně Česká republika má velmi nízké zastoupení žen, kromě premiérky a prezidentky jsme také nikdy neměli předsedkyni Ústavního soudu, předsedkyni Nejvyššího správního soudu a v tom výčtu bych mohla pokračovat dále a dále. Jak jsem zmínila, myslím, že přišel čas na to, abychom byli schopni vytěžit potenciál a talent žen, protože není tomu tak, že v naší společnosti nejsou ženy expertky, nejsou ženy, které by neměly talent- jsou. A je potřeba, aby společnost byla schopna ten jejich talent a tu jejich expertýzu vytěžit.

Je to pravda, ale na druhou stranu to někdo může brát jako nějaký takový feminismus.

No to asi určitě feminismus je, pokud nemáte rovné příležitosti a nemáte rovné zastoupení.

Přejdeme paní Nerudová na jiné téma. Čeká nás krize ekonomická, ale vlastně i sociální. Mnozí občané se obávají, co s nimi bude dál. Jak to Vy vnímáte a jak byste to řešila Vy, jakožto budoucí prezidentka České republiky.

Já to vnímám velmi citlivě a myslím si, že to, o čem jsme velmi teoreticky mluvili v období Covidu, tak energetická krize znásobila a nyní se nám to odehrává před očima a to je radikalizace společnosti. Žijeme ve velmi složité době, celá řada z nás je ve velmi složité tíživé situaci. Rodiče nejsou díky složenkám za elektřinu schopni zaplatit dětem obědy. Důchodci, byť mají automatické pračky, tak je nezapínají a perou v ruce. Rodiče samoživitelé mají dvě nebo tři zaměstnání, aby byli schopni financovat chod domácnosti. A bohužel nepřichází pomoc, a když přichází, tak přichází pozdě a lidé mají strach. Naprosto oprávněný strach z toho, co bude, jakým způsobem přežijí zimu a poté se samozřejmě upínají k těm, kteří jim nabízí velmi jednoduchá populistická řešení, ale ten problém je složitý a komplexní a na takto složité problémy zkrátka neexistují jednoduchá řešení. A dochází k tomu, že se nám společnost radikalizuje, takže z mého pohledu, co je potřeba je jasně všem říct, vlastně nám zde chybí role prezidenta, protože tato funkce v tuto chvíli není aktivně vykonávána a máme již třetí volby v krátkém sledu a všechny ty volby jsou postaveny na vytváření strachu v lidech z toho,  že nám bude strašně špatně z toho, že nevíme, jak přežijeme zimu. Myslím si, že chybí ta role prezidenta v tom, že by bouchnul do stolu a jasně řekl – jsme silná společnost, silný stát, máme silné instituce, nikoho nenecháme padnout každý, kdo to bude potřebovat tak mu pomůžeme a to je přesně role prezidenta v krizi, kterou by prezident měl vykonávat. Měl by utišit, zahnat obavy všech a měl by důsledně vyžadovat od vlády, aby řešila sociální problémy lidí.

Vnímáte to tak, že občané jsou už z toho všeho mírně unavení?

Já bych řekla, že nad tou únavou převažuje v tuto chvíli strach, protože jestliže máte paní, která já teď sbírám podpisy na stáncích a přišla za mnou paní v důchodu, která má důchod šestnáct tisíc korun, což je průměrný důchod, což znamená, že dvě třetiny lidí v České republice nemají důchod šestnáct tisíc, a řekne Vám, že jde řešit zálohy za plyn, protože ji přišla záloha na osmnáct tisíc korun, tak je potřeba si uvědomit, že ti lidé to velmi často vidí jako bezvýchodnou situaci, že jim vlastně nikdo nepomůže.

Mnozí občané to například vyčítají, já se vrátím na Slovensku, i Slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové, že tyto věci neřeší. Myslíte si, že má na to prezident kompetenci, řešit tyto otázky?

Nevím, jak je tomu na Slovensku. Slovenská ústava se trochu liší od té české. Nicméně prezidentovi ústava nedává v této oblasti přímé pravomocí, ale prezident má obrovský neformální vliv. Prezident má obrovský vliv, jak ovlivnit veřejné mínění a vytvořit tlak na vládu. Já vždy dávám příklad Václava Klause. Vzpomeňme si, jak Václav Klaus v roli prezidenta deset let popíral, že existuje klimatická změna. On ten tlak ve veřejném prostředí vytvořil tak velký, že deset let jsme tady vůbec bojovali s tím, abychom si vysvětlili, zdali ta změna existuje nebo ne. A úplně jsme v oblasti energetiky zaspali přechod na obnovitelné zdroje a to je například to proč jsme v tuto chvíli tak slabí, proč to neumíme akčněji řešit, než to řeší nějaké jiné státy. Takže vliv prezidenta ve společnosti ten neformální, je obrovský a je potřeba ho využívat správným směrem.

Je dobře, že jste to připomněli paní Nerudová, protože je zde klimatická krize. Plní Česko dostatečně svůj klimatický závazek?

Víte, když Putin vtrhl na Ukrajinu a Evropě začal vyhrožovat, že zastaví plyn, tak celá řada komentátorů začala hovořit o tom, že Green Deal je mrtev. Já jsem říkala: ,,Ne Green Deal není mrtev, Green Deal se bude realizovat možná daleko rychleji, než jsme si mysleli, protože bude souviset s energetickou bezpečnostní a s tím, že Evropa se bude chtít odklonit od ruského plynu, a tudíž bude ledat alternativní zdroje.''  Na druhou stranu je potřeba říct, že jsme se na tu problematiku začali dívat trochu víc pragmaticky a musíme si připustit, že tu změnu, ten přechod na energetickou bezpečnost nejde právě udělat přes ten plyn, ale bude muset být přes uhlí, takže to uhlí budeme zřejmě používat o trochu delší dobu, než jsme si mysleli, ale v globále to tu transformaci a ten green deal zcela jistě urychlí. Chtěla bych ale říct, že každá země má svoje specifika a je potřeba, aby se k těmto specifikům přihlédlo, protože to, jaký je stav například nyní na trhu s elektrickou energií, je také částečně způsobeno green dealem a přístupem například Německa, které vyplo jaderné elektrárny, protože se rozhodlo, že jádro je pro ně špinavý zdroj. Ta krize není způsobena jenom konfliktem na Ukrajině, ale ta krize je způsobena nedostatkem elektrické energie na evropském trhu.

Je vůbec Česká republika připravena na Green Deal?

Česká republika připravená není, protože my jsme v transformaci energetické mixu zaspali, ale já věřím, že teď ta snaha o energetickou bezpečnost a ta hrozba toho, že by nás skutečně Putin, a on už to i dělá, vydíral nás tím plynem tak, že ten přechod na obnovitelné a alternativní zdroje, že to prostě urychlí.

A například jsou tu lidé tací lidé ze strany SPD, kteří říkají, že Green Deal je pro nás něco velmi zlého. Jak vnímáte Vy tyto vyjádření?

Já Green Deal vnímám jako obrovskou příležitost, při transformaci energetického mixu a přechodu na obnovitelné zdroje, může vzniknout celá řada pracovních míst, která například může pomoci vyřešit teď zpomalování ekonomického cyklu a propad HDP a růst nezaměstnanosti. Na každý problém na každou krizi se můžete dívat ze dvou stran. Buď můžete lidi strašit, můžete v nich vytvářet strach, jak bude a nebo jako tu každou krizi, vzít jako příležitost, že tu společnost posunete dál a to já bych jako prezidentka dělala.

Přejděme nyní na jiné téma. Jste v prvním národnostním rádiu. Víte, kolik přibližně v České republice žije národnostních menšin?

V České republice žije celá řada národnostních menšin. Odhaduji tak třináct čtrnáct (pozn.red. ano, je jich čtrnáct). Jsou to i menšiny, o kterých neslyšíme běžně. Nevím, jestli posluchači ví, ale národnostní menšinou jsou třeba i Rusíni v České republice nebo Srbové a Chorvaté. Každý samozřejmě řekne tu největší národnostní menšinu naše bratry Slováky, ale jsou to i Vietnamci a další národnostní menšiny.

Co romská menšina? Jak Vy vnímáte romskou menšinu?

Já jí jako menšinu vnímám a musím říct, že když otvíráte romskou otázku, tak mě nesmírně mrzí, že naše společnost právě roky není schopna vytěžit potenciál romských dětí a že nejsme schopni nastavit vzdělávací systém tak, abychom neplýtvali talentem romských dětí. To mě nesmírně mrzí. V roli prezidentky bych se určitě zasadila o to, aby se tato problematika otevřela, protože dneska už existují publikace, které mapují úspěšné kariéry Romů a je jich celá řada. Myslím si, že ta kniha obsahuje snad dvě stě úspěšných kariér Romů. To znamená, že to rozložení úspěšných jedinců v populaci u Romů je úplně stejné jako ve většinové populaci a je to jenom naše neschopnost většinové populace, nerozpoznat ten talent a nevytvořit podmínky těm dětem, protože ty děti mnohdy doma nemají sociální zázemí, a tudíž jim nejsme schopni jim vytvořit takové podmínky, aby ten talent mohly rozvíjet.

Pojďme ještě na další téma. Jste za zrovnoprávnění manželství pro všechny? Jak vlastně Vy vnímáte LGBT komunitu?

Pro mě jsou to kamarádi, přátelé, pro mě jsou to dokonce i rodiče, protože znám pár párů, kteří mají děti a vzorně se o ně starají, takže já to vnímám velmi citlivě. A musím říct, že mě nesmírně tíží, že stejnopohlavní páry nemají možnost adoptovat děti a že musí volit takové pololegální cesty jako, že si jezdí pro děti do Spojených států a pak musí absolvovat velmi dlouhé martyrium, uznávání občanství a získání rodného listu v České republice. A přitom u nás v České republice je celá řada dětí v dětských domovech, které nemají domov. Byť ten stát děla maximum, aby se o ně postaral tak, ale rodičovskou lásku nikdo nenahradí. Rodičovská láska je jenom jedna. Takže z tohoto pohledu je to pro mě nepochopitelné stejně, jak je pro mě nepochopitelné, proč nemáme ustanoveno manželství pro všechny. Já bych to chápala v situaci, kdyby to omezovalo někoho jiného práva, ale manželství pro všechny neomezuje práva někoho jiného. A Listina základních práv a svobod hovoří jasně: všichni jsme si rovni. Všichni bychom měli mít stejná práva, takže proč by neměl mít právo na informace o zdravotním stavu člověk muž, jehož druh je v nemocnici. Proč by neměli mít právo adoptovat děti, proč by neměli mít právo například po sobě dědit.

Je vůbec česká společnost, která je dost konzervativní, je připravená na to, aby přijala zákon na zrovnoprávnění manželství?

Já si myslím, že jsme na to připraveni, 21. století. My jsme navenek velmi konzervativní, ale myslím si, že každý z nás by si měl sáhnout do svědomí a říct si, jak by se nám změnil pohled na věc, kdyby šlo o naše vlastní děti. Upírali bychom jim právo na štěstí? Já myslím, že jako rodiče, nikdy.

 Přesně tak. Od koho očekáváte největší podporu, myslím voličů?

Já bych chtěla být prezidentkou všech občanů České republiky a to i těch občanů, jejichž hlas propadl při volbách, ale i občanů, kteří  třeba k volbám nešli, protože jsou znechuceni situací, která je. Skutečně bych chtěla být prezidentkou všech deseti a půl milionu lidí v České republice.

Proč by Vás měli občané volit jako prezidentku?

Protože mám jasnou vizi, kde by měla česká společnost a Česká republika za pět let být. A mám jasnou představu, jak toho dosáhnout. Představovala bych si společnost, která umí pečovat o životní prostředí, zmírňuje následky globální změny klimatu to znamená, řeší dopady sucha, kůrovce, extenzivního zemědělství. Společnosti, která si všímá menšin, ať už národnostních, nebo specifických skupin obyvatel, jako jsou handicapovaní, samoživitelé nebo jakékoliv jiné skupiny obyvatel a společnosti, která je odolná, umí řešit krize a krize využívá jako příležitost.

Paní Nerudová, já Vám přeji, aby se vám to vše splnilo.  A abyste byla skutečně prezidentkou všech, držím Vám palce, ať se Vám daří. Velmi Vám děkuji, že jste přijala pozvání do prvního národnostního rádia, World Rádia. Přeji Vám vše dobré.

Děkuji za pozvání, nashledanou.

Přepis rozhovoru - Lucie Gabčová